Začnu tím druhým – všichni asi známe klasický sladkokyselý salát z červené řepy. A málokdo ho asi ve školní jídelně miloval. Tato forma zpracování bohužel uvrhla červenou řepu na seznam potravin, které nemusím (hned vedle kopru). Až po letech jsem si k ní našla zpátky cestu, a to díky jejím úžasným vlastnostem. Teď ji považuju za tuzemskou superpotravinu. A sním jí dokonce i v té klasické sladkokyselé úpravě. Protože když jí miluješ, není co řešit 🙂
Přečtěte si proč:
Sama o sobě neobsahuje závratně moc železa, ale jednak díky obsahu vitamínu C a jednak pravděpodobně díky blíže nepopsané synergii s ostatními látkami jsou prokázané výborné účinky červené řepy při léčbě anémie. Studie dokonce tvrdí, že červená moč nebo stolice po snědení červené řepy se objevuje jen u 10-14 % procent lidí, a to zejména u těch, kteří trpí nedostatkem železa. Pozitivní je, že v tomto případě funguje červená řepa kromě diagnostiky rovnou i jako lék.
Po tomhle výčtu jí snad, stejně jako já, nemůžete nemilovat. A jak na ní?
Osobně jsem si velice oblíbila salát ze strouhané červené řepy, mrkve a jablek, zakapaný olivovým olejem a dochucený citrónem. Je to taková vitamínová bomba.
Můžete si jí dát třeba i do rizota, do tradičního boršče nebo do netradičních pomazánek. Nápadům se opravdu meze nekladou.
Běžně se doporučuje pro rekonvalescenci nebo pro silné anemiky řepná šťáva, ale ta je zbavená vlákniny a má tudíž zbytečně vysokou koncentraci cukrů a může mít až moc silný detoxikační účinek. Ale je samozřejmě lepší jakákoli řepa než žádná, takže pokud jí jinak nepozřete, klidně jí odšťavněte (hodí se k ní například mrkev, jablko a pomeranč).