Afirmace je pozitivní tvrzení, které si v rámci pozitivního ladění mysli opakujeme jak nejčastěji je to možné. Není úplně nutné říkat ho sami nahlas. Docela dobře taky funguje poslouchat afirmace jako audio nahrávku nebo mít afirmace někde viditelně napsané a číst si je.
Nevěříte afirmacím?
Představte si sebe jako malé dítě. Představte si, že vám každé ráno rodiče řeknou: „ Jsi nešika, všechno zkazíš a pořád ti něco padá z ruky.“ Každý den totéž. Potom po vás jednou ve škole paní učitelka chce donést tác plný skleniček z kuchyně do třídy. Najednou se vám to vybaví a sami nahlas řeknete: „Ale maminka říká, že jsem nešika, všechno zkazím a pořád mi něco padá z ruky.“ Paní učitelka na vás koukne a tác vám nesvěří.
Později při chemii máte přenést baňky s nějakou nebezpečnou látkou a nevědomky si vzpomenete na prohlášení vašich rodičů a na to, že tomu tenkrát věřila i paní učitelka a tác vám nesvěřila. Už tomu věříte i vy, bráníte se, že „jste nešika, všechno zkazíte a pořád vám něco padá z ruky“ a jako důkaz vám to opravdu spadne. Dílo je dokonáno. Jste nešika, všechno zkazíte a pořád vám padají věci z ruky.
A teď si představte, že vám rodiče říkají: „Jsi neuvěřitelně rychlý běžec“. Odkutálel se vám balón z kopečka, ale chytíte ho, protože maminka přece říkala, že jste neuvěřitelně rychlý běžec. Utíká vám kamarád, ale doběhnete ho, protože jste neuvěřitelně rychlý běžec. Vidíte v dálce autobus, který potřebujete stihnout. Naštěstí jste neuvěřitelně rychlý běžec, takže vyběhnete a chytíte ho. Ve škole jsou závody v běhu, přihlásíte se, protože jste přece neuvěřitelně rychlý běžec…:-)
Neříkám, že skončíte s olympijskou medailí, ale říkám, že naše nastavení mysli tvoří naší realitu. Ať už vědomě nebo dávno nevědomky, máme v sobě každý určité nastavení. Pozitivními afirmacemi si toto nastavení můžeme vědomě zvrátit k vytouženému cíli.
Afirmace můžete používat na cestě k nějakému konkrétnímu cíli (například když si chcete pořídit dům snů budete afirmovat „Mám krásný dům“), a nebo obecně k lepšímu životu („Dnešní den mi přinese radost a štěstí“).
A jak používat afirmace, aby skutečně fungovaly? (Nemusíte tomu zatím věřit, fungovat budou částečně i bez toho.)
„Vezu se na krásné a klidné těhotenské vlně.“
Vzpomenete si na to při každé cestě kolem této upoutávky, aniž byste chtěly 😉
Čím budete kreativnější, tím jednodušeji se vám afirmace dostane až do morku kostí. Nápadům se meze nekladou.
Jakmile začnete afirmace používat, začnou se dít věci. Možná to nejdřív budete považovat za náhodu a budete si říkat, že by to takhle dopadlo i kdybyste si to nepřála. Ať je to tak či tak, proč tomu trochu nepomoct?