Jeden návyk pro spokojené miminko

Jak to, že některá miminka vplují do rodiny úplně harmonicky, najedou v klidu na nový společný systém a nově vzniklá rodina šlape dál jako hodinky a některá miminka se o svoje místo v rodinném systému rvou s křikem a nespokojeností a celé rodině trvá, než si na nový systém jakž takž zvykne? Mám takovou svojí teorii 🙂

Pravděpodobně budu tuto teorii postupem času rozšiřovat o další vychytávky, ale teď je to jen jeden prostý návyk. Nebo spíš jsem zjistila, že jsou dva typy nastávajících maminek, kterým se toto daří úplně samo a my ostatní se to musíme učit. Já při obou dětech patřila k těm ostatním, které se v tom trochu plácaly než si to sedlo, ale propříště mám samozřejmě v plánu to změnit!

Takže tady jsou:

Harmonická vyzenovaná matka

Jakkoli to zní posměšně, myslím to s velkým obdivem a je to moje cílová meta. Jde o nastávající maminku (je v podstatě jedno, jestli už nějaké dítě má nebo ne), která je velmi vědomá sama sebe, svého těla, mysli i duše. Už od začátku těhotenství vnímá svoje miminko jako hotovou bytost a tak se k němu i chová – zná jeho potřeby, které se mu snaží naplnit a komunikuje s ním. Tím, že miminko zná a komunikuje s ním už v prenatálním období se toho pro ní po porodu moc nemění. Prostě dál komunikuje se svým miminkem a díky tomu zná jeho potřeby a snaží se mu je naplnit.

Matka, co zná svoje potřeby a umí si je naplnit

Zezačátku se může zdát, že tyto ženy budou mít s novou rolí největší problém, ale nemusí to tak být. Důležité totiž je, že tato žena je už před porodem zvyklá naslouchat svým potřebám. Není pro ní proto těžké naslouchat potřebám někoho dalšího. Navíc je zvyklá věnovat čas sama sobě a nenechat se nikým a ničím vyrušit (a je úplně jedno jakou činnost provádí). Po porodu sice čas, věnovaný do té doby sama sobě, věnuje miminku, ale opět je schopná velmi brzy identifikovat jakýkoli nesoulad sama v sobě a také najít způsob, jak ho opět proměnit v soulad.

Společným jmenovatelem obou typů je

NIKÝM NERUŠENÝ ČAS VĚNOVANÝ SAMA SOBĚ (NEBO MIMINKU V BŘIŠE) UŽ V TĚHOTENSTVÍ.

Tím totiž automaticky vznikne čas a prostor pro nikým nerušený čas věnovaný miminku po narození. Nerušený návštěvami, telefonáty, manželem ani vlastními dětmi. Nerušený ani vlastní myslí, že by měla dělat něco jiného než zrovna dělá. Nerušený vzpomínkami na minulost, ani myšlenkami na budoucnost. Nerušený sebehodnotícími myšlenkami, jestli to dělám správně a jak by to udělal někdo jiný.

Schopnost nenechat se vyrušit ani vlastními myšlenkami bohužel opravdu není samozřejmá. Sama mám často problém být tady a teď. Soustředit se plně na to co dělám a ne na to, co jsem dělala, budu dělat, měla bych dělat, chci dělat, co si okolí myslí, že bych měla dělat nebo na to, co si ostatní myslí o tom, co dělám.

A to je to, po čem miminka bytostně touží – být akceptována tady a teď, být vnímána, být viděna a slyšena.

Neznamená to, že nespokojeným miminkům se maminka nevěnuje – to bych si nikdy nedovolila tvrdit! Ale často je tak pohlcená naplňováním potřeb okolí (manžel, starší děti) nebo jen obecnými představami o mateřství z časopisů, že při péči o novorozence jede na horské dráze svojí mysli (Co budu dělat až se vzbudí? Mám ho nejdřív přebalit nebo nakojit? Dělám to správně? Co budu jíst, aby ho nebolelo bříško? Mám dost mléka? Není moje miminko hladové? Vyvíjí se správně? Stihnu se dneska vůbec najíst? Kdy asi přijde partner z práce? …) a vůbec není myšlenkama v té situaci, kterou právě dělá, ale někde úplně jinde.

A jak se tedy stát nevyrušitelnou maminkou spokojeného miminka? Naučte se JEDEN JEDNODUCHÝ NÁVYK. Naučte se nenechat se vyrušit ani v těhotenství. Zezačátku stačí třeba pět minut denně. Naplánujte si na tento čas buď svojí oblíbenou činnost (výborná je například automatická kresba, vymalovánky, tanec nebo meditační cvičení) nebo si naplánujte nedělat nic. Dopředu si stanovte, že nebudete zvedat telefony, nepůjdete ke dveřím, když někdo zazvoní, neodpovíte manželovi kde je máslo, ani nebudete podávat spadlou lžičku svému dítěti.

Žádná práce. Ne, tohle je jen a jen váš čas. Váš čas tady a teď, takže žádná sebemrskačská analýza toho, co jste dnes udělala špatně, žádné plány do budoucna, jak to uděláte příště lépe. Nic. Jen tady a teď. Zhluboka dýchat, zklidnit mysl a být. Až budete umět pět minut denně každý den po celý týden, zařaďte tuto činnost/nečinnost dvakrát a potom třikrát denně. Potom prodlužujte až na dvacet minut v kuse. Bude z toho dohromady hodina za celý den. Někomu se to zdá hodně, někomu málo. V našem zrychleném světě to ale považuju za nutnost pro každého.

Pokud máte pocit, že na to nemáte čas, o to víc to potřebujete 😉 Měřte si čas na stopkách a nepodvádějte samy sebe. Vrátí se vám to na dětech 😀 Jednak se samy naučíte nádherně zklidnit a díky tomu poslouchat svojí intuici. A jednak budete mít vlastně hodinu denně k dobru, kterou v tom kolotoči při péči o právě narozené miminko uvítáte 😉

Držím palce a opravdu to vyzkoušejte – možná totiž po chvíli zjistíte, že jste napojené na miminko víc než kdy dřív a že s ním dokonce úplně automaticky komunikujete. To je potom už jen taková třešnička na dortu.