Co vám o porodu neřekli aneb porod není lineární

Většina těhotných, které se alespoň maličko zajímají o průběh porodu, ví, že první doba porodní je fáze otevírací. Čípek se otevírá postupně až na 10 cm. Potom následuje druhá doba porodní, kdy tělo samovolně vypuzuje miminko, to se různě natáčí a vlastními silami pomáhá, až se nakonec celé narodí. Třetí doba porodní je porod placenty. To jsou základní informace.

Nicméně bohužel na skoro žádném předporodním kurzu se nedozvíte, že porod neplyne lineárně! Ačkoli někteří zdravotníci stále počítají, že otevírací fáze plyne dobře, když se žena otevírá průměrně o 1 cm za hodinu, tak porod opravdu není lineární.

Já to u druhého porodu tak nějak věděla, ale bohužel jsem víc měla zafixovány staré pravdy. Proto, když po celé noci pěkně bežících stahů po přibližně pěti minutách a minutu dlouhých, se najednou intervaly začaly prodlužovat jsem totálně zpanikařila.

Už jsem byla unavená, nevyspalá a místo, aby se to rozbíhalo najednou skoro 15 minut nic? Co se děje? Co je špatně? Psychicky jsem se složila.

Naštěstí jsem měla kontakt na skvělou dulu, kterou jsem se odhodlala kontaktovat. Její věta „No, to je ale úplně normální“ ve mě zase nastartovala důvěru v porodní proces a ve vlastní tělo. Byla jsem po celé noci unavená, tak mi prostě moje tělo dalo šanci nabrat síly. Je to přece úplně jednoduché :-).

Dvě až tři hodiny jsem prostě odpočívala, střídavě ve vaně, střídavě na souši, pospávala a opravdu jsem se jen povalovala. Jakmile jsem přestala mezi stahy upadat do hlubokého spánku a zvedla jsem se, zase se to krásně rozjelo.

Druhá, už typičtější pauza nastává obvykle po úplném otevření čípku, před samotným vypuzením miminka. Žena už má většinu práce za sebou, ale velká práce jí ještě čeká, tak jí opět dá její moudré tělo chvíli na vydechnutí, osvěžení, nabrání sil před velkým finále. V nemocnicích v tento čas začnou zdravotníci obvykle panikařit, nutit ženu do tlačení, i když se jí nechce, v horším případě podávat umělý oxytocin, v nejhorším případě skákat ženě po břiše (což je velmi nebezpečná a zakázaná praktika).

Přitom úplně stačí počkat.

Miminku se v této fázi nic neděje, jen se případně ještě dotočí, tak aby hladce prošlo porodními cestami. Tělo pak začne samo tlačit a miminko se narodí.

O kolik víc by bylo přirozených porodů bez zásahů, kdyby všichni věděli, že porod není lineární.

Že se může přirozeně zpomalovat a zrychlovat podle toho jak to maminka a miminko potřebují.

Že stahy až do konce nemusí být vůbec pravidelné.

Že až do konce můžou být mezi stahy poměrně dlouhé intervaly.

Že některé ženy si většinu práce odbydou v podobě poslíčků pár dní až týdnů před začátkem porodu, a pak už mají třeba polovinu práce za sebou.

Některé ženy dokonce rodí velmi dlouho, porod se jim třeba dvě tři noci rozbíhá a ráno se s každodenním ruchem opět zcela zastaví.

Některé ženy naopak bez jakýchkoli příznaků blížícího se porodu krásně hladce porodí za pár hodin.

Některé ženy se několik desítek hodin otevírají o těch prvních pět centimetrů a pak během hodiny porodí.

Některé ženy se relativně rychle otevřou na 8 centimetrů, a pak se porodní proces zklidní, klidně na několik hodin.

Porody prostě můžou být jakékoli a nedá se je vecpat do tabulky. Průměrná žena měří 167cm, váží 70 kg, má v pase 85 cm a má celulitidu na stehnech, světle hnědé vlasy a hnědé oči. Má třetího partnera, se kterým je od 27 let a chce mít dvě děti, holčičku a chlapečka. Jste to vy? Ne? Tak vidíte! Valná většina z nás (troufám si říct, že nikdo) není průměrná. Proto ani naše porody nejsou průměrné.

Každý porod je zkrátka jiný, specifický, přesně takový jaký potřebujete Vy a Vaše miminko.

Pokud máte problém důvěřovat svému tělu, zkuste začít afirmacemi a třeba se Vám zalíbí moje malovaná afirmace Děje se to nejlepší pro mě a moje miminko. Tak to totiž při porodu skutečně je.