Co mi dává nejvíc zabrat na držení pohotovosti k porodu

Pohotovost k porodu držím vždycky v jeden čas jen jedné klientce, a to 14 dní před a 14 dní po termínu porodu. Jedině tak jí můžu zajistit největší pravděpodobnost, že budu přítomná u jejího porodu. Klientka tím získává opravdu individuální péči a nestane se, že bych k jejímu porodu dorazila po předchozím několikadenním porodu jiné klientky a u delších porodů zase nejsem nervózní, že bych už spěchala jinam.

Nicméně i pohotovost pro jednu klientku je někdy organizačně náročná. Okolí je někdy překvapeno, že i tato pohotovost je započítána v ceně za balíček k porodu, a že i kdybych u porodu nakonec nebyla, tak částku za držení pohotovosti nevracím. Přestože jsem vlastně nikam nejela. Ale držení pohotovosti není flákání se. Kromě toho, že v tu dobu nemůžu odjet spontánně na dovolenou a všechno je potřeba plánovat na 9 měsíců dopředu, tak:

• Musím být 24 hodin denně na telefonu, a ten telefon musí být nabitý a nahlas zapnutý. Před spaním několikrát kontroluju, že mám opravdu zapnutý zvuk. Před masáží nebo třeba cvičením se domlouvám s lektorkou, že telefon opravdu nemůžu vypnout. Telefon si s sebou nosím i do sprchy.
• 24 hodin denně musím mít do hodiny postaráno o děti – protože máme tři děti, tak na každý den je rozepsané kdy má kdo kde být, abych pak nemusela vydávat instrukce za pochodu. Většinou samozřejmě nepokryje všechno jedna osoba, takže máme i zástupy hlídačů na problematičtější časy.
• Musím být připravená zrušit zubaře, okamžitě vypnout troubu s nedovařeným obědem, odejít z dětské školní slavnosti nebo nepřijít na domluvený sraz
• Všude s sebou tahám svojí obří dulí tašku, takže vypadám, že se pořád někam stěhuju.
• Nemůžu se vypravit na celodenní pěší ani cyklovýlet, protože bych se jednoduše do hodiny nestihla vrátit k autu a odjet k porodu – všude s sebou zkrátka musím mít auto.
• Na vzdálenější rodinné návštěvy jezdíme dvěma autama, abych mohla kdykoli odjet (tašku mám samozřejmě s sebou).
• Všem návštěvám říkám, že je možné, že budu muset akci kvůli porodu zrušit – nikdy totiž není nic jisté.
• Nemůžu pít alkohol, abych mohla kdykoli řídit.
• Nekupujeme si na tu dobu lístky kamkoli, ani si neplánuji semináře s platbou dopředu (pokud mě nemá kdo zaskočit).
• Musím se pohybovat ve vzdálenosti do hodiny cesty od domu.
• Musím mít doma pořád dost jídla, abych si vždycky mohla rychle vzít něco k svačině k porodu – nebudu se přece cestou zdržovat nákupem.
• Potřebuju být zdravá.
• Musím být pořád dost odpočatá, abych byla připravená na několikadenní porod – nemůžu jet na dřeň a do pozdní noci pracovat, protože by se mohlo stát, že za hodinu jedu, a budu vzhůru další den a noc.
• Potřebuju se z toho nezbláznit a žít i během pohotovosti normální život, protože jen když jsem v pohodě, tak můžu odvádět dobrou práci.

A co z toho mi dává nejvíc zabrat? Je to předposlední věc – být odpočatá a vyspalá. Jako matka tří malých dětí prostě jedu často na dřeň a v době pohotovosti si na to musím dávat pozor. Takže i když si dávám odpoledního šlofíčka, tak vlastně pracuju pro klientku 😀