Bylo nás pět a už je nás šest

Před třemi lety jsem doma porodila třetí dítě, druhého syna a od porodu jsem věděla, že už jsme kompletní, že to bylo naposled a byla jsem s tím spokojená. V jeho roce a půl jsem začala zase doprovázet k porodům a byla jsem šťastná, že mě novorozenci nedojímají, ženám jejich porody nezávidím…moc jsem si tu roli užívala. Chránili jsme se symptotermální metodou, ovulaci na sobě poznám odjakživa, takže přes noční kojení a nepravidelný režim jsem věřila, že to bude fungovat. Pak nám jednou v době ovulace praskl kondom. Uvědomění, že otěhotnět opravdu nechci bylo silné. Neotěhotněla jsem. Za měsíc nám v době ovulace praskl zase 😀 Druhý prasklý kondom za celý život. To nemůže být náhoda. Ale opět naštěstí nic. Další cyklus jsme pro jistotu v době ovulace byli na dovolené v týpí s kamarádkou a jejími dětmi, takže jsme abstinovali. No a za pár dní jsem si nevím proč koupila v lékárně těhotenský test…a byl pozitivní. Ta dušička k nám opravdu chtěla.

Počáteční rozpaky u mě bohužel vystřídaly úzkosti. Měla jsem velké pracovní plány, měli jsme naplánovanou kompletní rekonstrukci domu a dočasné bydlení v maringotce, těšila jsem se, kolik toho budem s dětmi podnikat… Prošla jsem si stavy, kterými jsem myslela, že nikdy procházet nebudu (myslela jsem si, že každé miminko uvítám šťastná i kdyby bylo sto padesáté). Začala jsem chodit na kranio k mojí osvědčené terapeutce, a to mě zachránilo. Měla jsem obrovské výčitky vůči tomu nenarozenému miminku, že ho nevítám jak by si zasloužilo, ale každou návštěvou se všechno zlepšovalo a byla ze mě úplně normální těhotná 🙂

Dohodla jsem si PA z vedlejší vesnice, dulu a náhradní dulu. Po dvou neplánovaně neasistovaných domporodech jsem to nepodcenila. Těhotenství bylo úplně bezproblémové, stejně jako všechny předchozí.
Od 36.týdne bylo miminko napasované v pánvi, od 38.týdne nešla hlavička už přes břicho nahmatat. V úterý, 5 dní před termínem mi začala odcházet hlenová zátka a konečně jsem se začala cítit „porodně“ – svět okolo mě byl zrychlený a já byla dost mimo, jakoby v mlze. Ale nic se nedělo, všechno se odehrávalo jen na úrovni pocitů. Ve čtvrtek jsem nechtěla, aby šel manžel do práce, ale nic se nedělo, tak šel s tím, že v pátek už nepůjde. Všechno směřovalo k porodu v sobotu (což bylo významné datum a den před termínem). V pátek už do práce nešel a šli jsme s kamarádkou a kupou dětí na tříhodinovou procházku. Nic se nedělo, jen PA mi volala jestli může odjet nakoupit 😀 Všichni jsme věděli, že to bude rychlé…
V noci jsem začala chodit na záchod a bolely mě záda, nazvala jsem to poslíčkama spojenýma s únavou po dlouhém dni. Zapla jsem si TENS přístroj a normálně pospávala. Ráno stále „nějaké pocity po 15 minutách“, byla to TA sobota. Vypravili jsme děti kamarádkou na výlet a zůstali s mužem sami. Já pospávala, napustila jsem si vanu, pustila jsem si relaxaci na promluvu s miminkem. Nic se nedělo, stále jen ty pocity po 15 minutách (měla jsem už od noci připojený TENS, bylo to moc příjemné). Pak jsem se zvedla z postele, že na to kašlu a jdu si dát k obědu zmrzlinu. Manžel si dělal oběd, povídali jsme si. Jakmile jsem dojedla zmrzlinu, praskla mi voda, bylo 11:30. Křikla jsem na manžela ať volá PA a bližší dule, ať jedou hned. Dula byla na schůzce a řekla, že u nás bude do 50 minut. „Tak ta to nestihne“ jsem odpověděla, ačkoli kromě prasknutí vody se nic nedělo. Vyšla jsem do patra, došla jsem si na záchod, vzala jsem si vložku a šla do ložnice.

Až pak přišla první vlna po prasknutí vody a taky poslední, kterou jsem prodýchala bez tlačení. Věděla jsem, že chci rodit na boku, aby šlo miminko pomalu a jemně (bylo jasné, že to opět nebude žádný drobeček). Takže jsem hned potom ulehla do postele na bok. Bohužel mě nenapadlo se svlíknout (ano, i profesionálka má při porodu vypnutý mozek) :D. Pak přišla další vlna, tentokrát už prodýchat nešla a tělo tlačilo. Během toho dorazila PA, překvapená, že jsem plně oblečená, omotaná rebozem a tlačím. Muž s PA mě začali svlíkat. Naštěstí byly mezi vlnami celkem pauzy. Manžel mi foukal do obličeje, miluju to, dodává mi to sílu. Přetočila jsem se na všechny čtyři a porodila jsem si po pár vlnách do ruky hlavičku. V tom vidím, že dorazila dula. Miminko krásně rotovalo, šlo to pomalu a jemně. Další vlna jedno ramínko, na další vlnu druhé, pak bříško a až pak zbytek tělíčka. Je 12:40, hodinu a deset minut od prasknutí vody, přes to byl porod opravdu pomalý a jemný jak jsem si ho vizualizovala. Žádný kulový blesk jako předchozí syn.

Hned zaplakalo. Pretačím se na záda, PA mi podává miminko na břicho. Ptám se co to je, tak mi ho ukáže blíž (nemám brýle a jsem hodně krátkozraká) – pod pupečníkem rozeznávám pipku – je to holka? Je to holka? My máme vážně holčičku! ❤️❤️❤️ A ke všemu nejkrásnější na světě! To bude mít nejstarší dcera radost! Děkuju, že jsi k nám přišla, jsi naše štěstí 😘
Vůbec nekrvácím, jen ze mě vychází hromada smolky, kterou si tam naše holčička už před porodem i během porodu nakadila…
Po chvíli jde ven placenta. Naše malá bezejmenná dcera se krásně přisaje a opět musím prodýchávat bolestivé zavinování dělohy. To je pohoda rodit ve vlastní posteli. Stačí vyhodit pár jednorázových podložek a všechno je čisté a měkké 🙂 Předchozí domácí porody jsem byla na zemi, teď si užívám, že se nemusím přesouvat. Do sprchy to zvládám sama, je mi dobře, jen to prázdné břicho mi není příjemné.

Po odchodu PA i duly mi manžel udělal placentový koktejl. Shodneme se, že to bude Mila a píšeme kamarádce ať to vyřídí dětem, mají radost, že mají ségru a síly se vyrovnávají 🙂

Mila je naše požehnání, doplnila naší rodinu, zjemnila naší energii a já jí každý den děkuju, že k nám přišla, i když to se mnou ze začátku neměla lehké…