Může se i naprosté dřevo naučit AUTOMATICKÉ KRESBĚ?

Jsem člověk s velkou sebekontrolou, hlavně co se týče uměleckého vyjádření. Nevím, jestli je to nějaký pozůstatek z dětství nebo se tak někdo může i narodit, ale jsem zkrátka přesvědčená, že vůbec neumím kreslit (ani zpívat). Ale vzhledem k tomu, že jsem i přesvědčená, že takové sebevyjádření může působit dost terapeuticky, tak mě samozřejmě lákalo cokoli z toho zkusit.

Poprvé jsem se s automatickou kresbou setkala v knížce Aby porod nebolel od Lucie Suché Groverové. (Pokud knížku neznáte, tak vřele doporučuju. Je v ní právě i o tom, jak Lucka v těhotenství komunikovala se svými dětmi hned od nejranějšího těhotenství.)

V tu dobu mi to přišlo pro mě neuchopitelné, nechápala jsem jak je to možné a myslela jsem, že musí být člověk nějaké médium, aby to uměl 😀

Asi dva roky potom jsem šla k Lucce na třídenní workshop Aby porod nebolel, jehož součástí byla mimojiné právě taky automatická kresba. To už jsem se o ní zajímala víc a věřila jsem, že jsem něčeho takového schopná i já. A doopravdy to šlo. Smyslem je vytyčit si téma, uvolnit se pomocí krátké meditace a až se nám bude chtít kreslit, tak začít. Lucka doporučuje pro začátek nejdřív na jednu stranu papíru kreslit ležatou osmičku a až poté otočit papír a začít kreslit intuitivně.

A ono tam prostě NĚCO vznikne. Moc mi pomáhalo vybírat barvy i kreslit poslepu. A co je důležité – jen my samy bychom si měly kresbu interpretovat. Kreslíme bez obav z hodnocení co který symbol nebo barvy znamenají – z mého pohledu je dobré si vůbec nezjišťovat a nevědět, ať máme co nejmenší šanci ovlivňovat výsledek hlavou.

Automatickou kresbu jsem potom zkoušela i doma, ale pořád tam pro mě bylo pár překážek, které jsem nedokázala překonat.

Nevěděla jsem, nakolik ovlivňuju kresbu tím, co chci a nakolik je skutečně automatická.

Proto mě přilákal individuální workshop Míši Nesměrákové. V tu dobu už jsem zhruba půl roku nekreslila a přišlo mi zajímavé zkusit to pod vedením zase někoho jiného a tudíž trochu jinak.

A byl to dobrý tah, odpovědělo mi to na to, co mi do té doby přišlo neuchopitelné. Jednak mi Míša vysvětlila jak při kresbě postupovat – že je dobré se nejdřív vykreslit z překážek, které by mohly kresbě bránit a teprve potom si formulovat téma.

Poradila mi vizualizaci stromu před každou kresbou. A taky mi poradila jak i během kresby zaměstnat mozek (pokud ho neumím jen tak vypnout), aby kresbu co nejméně ovlivňoval (ideálně vůbec). Kouzlo je v tom vymyslet si téma jednoduše, ale zároveň co nejkonkrétněji, formulovat ho do osobní mantry a během kreslení si ho stále dokola opakovat. Mozek se tak soustředí na opakování slov a ruka může nerušeně kreslit.

Je to opravdu tak automatické jako to bezmyšlenkovité čmárání při telefonování. A toho se právě při automatické kresbě snažíme docílit.

A výsledkem po několika pokreslených papírech je harmonizační obrázek – vlastní, osobní a na míru. Některé obrázky jsou do detailů vykreslené a některé vlastně jen pár tahů na papíru – obojí je v pořádku, protože záleží nejen na tom, kdo kreslí, ale i kdy kreslí, v jakém je na naladění a na jaké téma kreslí.

Vždycky mě překvapí, jak jsou některé věci jednoduché. Automatická kresba je skutečně jednoduchá, umí to všechny malé děti. Některým dospělým může ale dělat obrovský problém najít k té jednoduchosti cestu. Zvláště pak pokud mají, stejně jako já, hluboce zakořeněný pocit, že prostě neumí kreslit.

Ale automaticky kreslit umí prostě každý 🙂 A je to jeden z krásných nástrojů jak v těhotenství (nebo i před ním) komunikovat s miminkem, vykreslit se ze svých strachů a obav (a přeneseně obtíží a nemocí), a nebo se prostě jen naučit zklidnit na chvíli mysl a naslouchat svojí duši – toho není zejména v těhotenství nikdy dost.