K šestiletému výročí zrození matky

Je to právě šest let, co se narodila moje dcera, a já jsem se poprvé stala matkou. Nebyla to jen přeměna v matku, ale začala tím i má přeměna z konzumentky v tvůrkyni svého života, nebo chcete-li eko bio matku nebo chcete-li lesanu. Přestože pro náhodného čtenáře může být následující příběh děsivý, já jsem vděčná, že se všechno stalo tak, jak se stalo, protože to mě udělalo tím, kým jsem teď. Příběh je psaný mnou krátce po porodu, ale vkládám k němu komentář jak bych nyní sama sobě pomohla jako dula:

„Před porodem jsme s manželem chodili na předporodní kurz k jedné komunitní porodní asistentce. S ohledem na přání rodit co nejvíc přirozeně nám doporučila rodit namísto v Praze v menší porodnici kousek za Prahou.“

Doporučení konzultovat svůj porodní plán už před porodem a nenechávat to až k porodu. Věřím, že hezky porodit jde úplně všude, ale proč tomu nejít trochu naproti.

 „Porod začal ve 22 hodin prasknutím plodové vody, bez kontrakcí. Zavolali jsme kamarádce (která měla být podpora u porodu spolu s manželem), aby přijela, já si dala sprchu, dobalili jsme a celkem v poklidu vyrazili.“

Není nutné spěchat. Pokud matka cítí pohyby, cítí se dobře, nemá teplotu a nekrvácí, může se přesunout do porodnice až bude sama chtít (valná většina žen začne sama rodit do 24 hodin po prasknutí plodové vody).

„Do porodnice jsme dorazili kolem druhé, cítila jsem trochu bolesti, nepravidelně po 4-6 minutách. Na příjmu jsem předala porodní plán (nemusím popisovat, klasický požadavek na maximálně přirozený porod), s přijímající doktorkou jsme ho prošli, na většině věcí jsme se dohodly (včetně polohy vkleče nebo na porodní stoličce pro druhou dobu porodní), někde jsem ustoupila (monitorování každé dvě hodiny, sama jsem nakonec požádala o klystýr), někde jsem její doporučení odmítla. Otevřená jsem byla na 2-3 centimetry.“

Odmítnout lze úplně vše. Rodička je v roli klientky, která se rozhoduje o tom v jakém rozsahu přijme nabízenou službu. V případě nesouhlasu s lékařkou navrženým postupem lze podepsat negativní reverz.

„Potom jsem se ubytovala na porodním pokoji (manžel s kamarádkou se u mě střídali, nechtěla jsem být sama ani minutu) a až do rána, celý den až do večera jsem každých 4-5 minut zažívala stupňující se bolesti. Bohužel jsem se vůbec neotevírala, v 16 hodin jsem byla na 3-4 centimetry, dost vyčerpaná (hlavně z toho, že se nic neděje) a bylo mi řečeno, že vůbec nemám kontrakce, že jsou to úplně nefunkční bolesti (děloha se nestahuje celá, jen od pupíku dolů). Nechali nám chvilku na rozmyšlenou co dál, ale doporučili epidural a oxytocin s tím, že by se porod mohl úplně zastavit a hrozí císař.“

K rozjetí porodu je důležitá psychika. Pocit soukromí a útulna, pocit bezpečí. Přirozená stimulace oxytocinu například líbáním s partnerem. Děložní aktivitu lze podpořit aromaterapií, vizualizacemi, rebozem. Hlavně není nutné „čekat“, je možné normálně žít – jít se projít, jít na večeři, pustit si film, tancovat, smát se, vařit oběd. Je možné podepsat reverz a odejít z porodnice domů. Hrozba císaře není hrozbou, jen alternativou. Není dobré rozhodovat se ze strachu.

„Personál už byl dávno vyměněný, ale přístup personálu se mi zdál dobrý, respektovali mojí volbu, dali mi čas na rozmyšlenou (samozřejmě nabízeli epidural už dávno předtím), všechno se mnou probrali. Nakonec jsem ze strachu z císaře svolila s epiduralem a oxytocinem. V tu chvíli mě začaly „nekontrakce“ bolet nesnesitelně, psychicky jsem se složila a vyptávala se, kdy konečně přijde anestezioložka…“

Vysvětlil personál dostatečně všechny alternativní postupy? Jaká jsou rizika epiduralu, jaká jsou rizika nepodání epiduralu, jaké jsou alternativy, proč by vadilo kdyby se porod zastavil, jaká jsou rizika podání oxytocinu, jaká jsou rizika nepodání oxytocinu, jaké jsou alternativy? Podpora endorfinů lehkou masáží, alternativní metody úlevy od bolesti, rebozo, vizualizace, podpora psychiky pomocí aromaterapie.

„Píchání epiduralu jsme s manželem obrečeli, brali jsme to oba jako totální selhání našich představ. Nedokázala jsem se dát dohromady, epidural pomohl na bolesti v břiše, ale o to víc jsem cítila bolesti do zad, chtěla jsem přidat. Bolesti se stupňovaly, dostala jsem oxytocin, nemohla jsem už chodit, jen jsem ležela na boku, manžel mi držel zvednutou horní nohu.“

Typická kaskáda intervencí, ze které jde ale při troše stěstí vystoupit. Důležitá je psychika, ticho a klid, příjemné prostředí… Podpora obou rodičů. Aromaterapie, rebozo, soukromí. Vysvětlil personál výhody a nevýhody aplikace oxytocinu? Jaké navrhuje alternativy? Co kdyby se nepodalo nic? Rodička je jen klientem a sama si rozhoduje, kterých nabízených služeb využije. Na vše je možné podepsat negativní reverz. Zastrašování rodičů je neetické a nemístné. Podpora ve svobodné volbě polohy ve všech dobách porodních.

„Jedna neempatická PA (nebyla to ta, která o mě do té doby pečovala) mi přišla říct, že porod přece bolí, co jsem si jako myslela… Další PA (asi neměly co dělat a chodily se na mě koukat) mi doporučila postávat a při bolesti jít dolu do podřepu. Moc mi to pomohlo.“

Soukromí rodičů je stěžejní. Požadavek na ticho a respektování soukromí. Kdo tady nutně nemusí být, tak odejde. Podpora v přirozené volbě polohy, alternativní úlevové techniky, masáž, aromaterapie.

„Když už jsem myslela, že to nepřežiju, vzpomněl si manžel na radu z předporodního kurzu, že když už budeme mít pocit, že to nepřežijeme a budeme se na to chtít vykašlat a odejít, tak to už je ONO! Jakmile mi to řekl, věděla jsem, že za chvilku už budeme mít svojí holčičku u sebe a vlila se do mě nová energie.

Chtěla jsem rodit vkleče nebo ve dřepu, jak jsem se dohodla s příjímající doktorkou. Tato nová doktorka mi ale řekla, že takhle ONA rodit neumí, že to nikdy nedělala. Po mém naléhání mi doslova řekla „ať si to dítě teda chytim sama, že to ona dělat nebude“. Tento tlak jsem nevydržela a svolila s polosedem na posteli…“

Rodička je klientka. Podpora přirozené polohy dle vlastní volby, klid a soukromí, podpora psychiky a příjemného prostředí. Zastrašování je neetické. Rodiče mají v krajním případě možnost požádat o výměnu personálu. Podpora v následování těla v potřebě tlačení, či netlačení.

„Tlačení byla velká úleva, několikrát jsem zopakovala, že nechci nástřih. Když už se tlačila hlavička, doktorka mi znova nabídla nástřih, odmítla jsem. Hlavičku jsem porodila jen napůl, kontrakce skončila s hlavičkou na půli cesty. Bolelo to tak, že jsem řvala na celou porodnici  V další kontrakci jsem hlavičku porodila, bez většího poranění. Bohužel doktorka usoudila, že je dcera fialová a že má šňůru kolem krku, takže jí ze mě nedorotovanou doslova vytrhla a dcerka mě roztrhla ramínkama. Komplet. Včetně střeva a obou svěračů. Matně si vzpomínám, že neonatolog jen stihl říct, že ta šňůra je přeci volně, není utažená.“

Podpora v přirozeně zvolené poloze ve druhé době porodní. Chránění hráze, podpora matky v kontaktu s rodící se hlavičkou, podpora psychiky a postupu dle vlastního tempa.

„Doktorka byla asi hodně vystresovaná, nebo nevím. Dcera byla fialová, protože byla 20 hodin bez vody, měla hematom přes celou hlavičku. Jinak byla úplně v pořádku, nebyla přidušená ani přiškrcená, po celou dobu porodu měla ukázkový monitor. Nevím, jestli by to zkušený porodník poznal.

Naštěstí byl neonatolog zkušený a ačkoli asi tušil, co mě čeká, maličkou mi nebral, ale prohlédl na mém břiše, nechal jí přisát se. Bohužel jsme měly jen pár minut (ale i za ty jsem velice vděčná). Čekala mě celková narkóza – naštěstí, protože doktorka se mě chystala začít skládat jako puzzle (což několikrát zmínila) a nedbala na důrazné upozornění anesteziologa, ať počká, až mi naběhne epidural, který mi právě dopíchli. Bolelo to víc než porod, proto jsem s celkovou anestezií ráda souhlasila. Manžel dostal instrukce nehnout se od dcerky na krok a mě uspali.“

Podpora rodičů v kontaktu s miminkem, požadavek na klid, podpora bondingu s matkou i s otcem (pokud matka nemůže), podpora rodičovských kompetencí.

„Po probuzení jsme si ještě museli vybojovat nadstandardní pokoj, aby tam se mnou mohl být manžel a starat se o dcerku (já nemohla ani vstát, měla jsem cévku a několik desítek stehů…). Podepisovali jsme celkem vtipné prohlášení, že za dceru přebírá plnou zodpovědnost manžel a já s tím souhlasím.“

Podpora rodičovských kompetencí.

„Poranění se naštěstí hojilo velice dobře, šil mě pan primář (doktorka si naštěstí netroufla a povolala ho do služby), já mohla hned druhý den sedět a třetí den jsme šly s dcerkou domů. V porodnici jsme byli za exoty, všichni se na mě chodili koukat (doktoři na poranění, sestry na to jak sedím, na chodbě se všichni divili, že chodím…), vyhrožovali mi, že neudržím stolici a tvrdili, že si za to můžu sama a co jsem to za blázna, že jsem odmítla nástřih.

Manžel má trauma, že pro nás nevybojoval přirozený porod. Já už se těším, až do toho půjdeme „znovu a lépe“, ale mám strach, co udělá jizva a co když to bude stejné.““

Podpora rodičovských kompetencí, bondingu, kojení, navržení přírodních metod léčby poranění, rekapitulace porodu s oběma rodiči.

 

Práce duly je samozřejmě pokaždé jiná, protože o svém porodu vždy rozhoduje matka. Dula je pouze její podpora v jejích rozhodnutích. Ale v tak citlivé situaci jako je porod jsou ženy velmi snadno manipulovatelné. Pokud však najdou svojí vlastní sílu, nenechají si svůj porod vzít kdekoliv ani kýmkoliv 🙂

A to je taky jedna z věcí, kterou mě můj porod naučil a proč jsem vděčná, že proběhl tak, jak proběhl.

 

Martina Hetešová
Mou vášní jsou už několik let přirozené porody a přirozené těhotenství, a proto radím ženám jak prožít přirozeně zdravé těhotenství jako cestu ke krásnému porodu. Můj příběh si můžete přečíst tady
  • Zbavte se konečně svých nevolností!

    V těhotenství opravdu nemusíte zvracet. Chcete vědět jak na to? Stáhněte si EBOOK ZDARMA!

  • Zkuste relaxovat vymalováváním a zároveň vkládat do Vaší mysli pozitivní afirmaci. Stáhněte si ZDARMA mojí malovanou afirmaci!

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky