Jak si usnadnit příchod sourozence už v těhotenství

V minulém článku jsem slíbila pár tipů, které by mi bývaly usnadnily život v prvních pár týdnech po narození mladšího syna. Jsem kontaktní matka – s dětmi spíme ve společné velké posteli, nosíme je, kojím je podle potřeby, nenecháváme je plakat, domlouváme se s nimi a nasloucháme jim. S jedním dítkem jde všechno toto dodržet celkem bez problémů. S narozením miminka se to ale stává poněkud logisticky náročnější. Zpětně vidím, že jsem měla využít těhotenství k tomu, abych nás na tento příchod lépe připravila.

• Noční chození na záchod = noční přebalování

V těhotenství jsem samozřejmě chodila často čůrat. Dcerka byla relativně malá a hodně se v noci budila a já, ve snaze dopřát jí co nejlepší spánek, vždycky čekala, až tvrdě usne, abych jí nevzbudila a ona nezačala brečet. JENOMŽE po narození syna jsem na to doplatila. Dcera vůbec netušila, že od ní v noci vstávám. A tak každé noční přebalování bylo doprovázeno jejím buzením, brekem a otázkou kam jdu a mým následným vysvětlováním a utěšováním obou dětí. Poučení je jasné – začít s tím už v těhotenství. Kdybych jí bývala už v těhotenství zvykla na to, že vstávám, i když ona je bdělá, vyřídím, co potřebuju, a zase se vrátím, ušetřila bych nám po porodu spoustu nervů.

• Noční převalování se = spaní zády ke staršímu dítku

S velkým pupkem už je spaní méně pohodlné a je potřeba se hodně uvelebovat a převalovat. Jenže dcera byla vždycky zvyklá spát schoulená u mě v klubíčku a dotýkat se mě, proto jsem v těhotenství vydržela spát skoro výhradně na boku směrem k ní. A opět se mi to po porodu vymstilo. Když se narodil syn, spala jsem samozřejmě směrem k němu, abych ho mohla kojit. A dcerka najednou neměla kam se schoulet pod křídlo. Stálo nás to hodně hodin nočního pláče, opět ze strany obou dětí. Přitom stačilo jí na to začít zvykat už když jsem v těhotenství tajně toužila svobodně se převalovat z boku na bok.

• Rituál uklidnění se ke spánku

Pro starší děti je příchod sourozence vždycky náročný. Jako kontaktní rodiče jsme samozřejmě dcerku s příchodem miminka nevystrčili z postele. Jenže tím nám vznikl problém jejího častého nočního buzení. Proto doporučuju najít si malý rituál k uspávání, který potom budete moci používat k uklidnění. A to, i když už dítě usíná v klidu a relativně samo. Může to být například drbkání na zádech, jemné zpívání, nebo hlazení po ruce (ideálně něco co zvládnete vleže zády k dítěti, viz předchozí bod). Starší dítko má potom záchytný bod, pomocí kterého se snáze uklidní k opětovnému spánku.

• Nespavost v těhotenství = usínání s tatínkem

To měla naštěstí už dcerka zmáknuté, ale vím, že to není samozřejmostí. V kombinaci s bodem 3 je to opravdu veliké ulehčení. Prostě využijte toho, že nepotřebujete tolik spát například k večerní relaxaci a dejte důvěru partnerovi. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti 😉

• Péče sama o sebe = není všechno hned

V těhotenství více než kdy jindy potřebujete čas sama na sebe. Bude se vám tisíckrát hodit, když bude starší dítě naučené, že není všechno hned. Dejte občas prioritu sama sobě. Sedíte u snídaně? Starší dítko tedy chvilku počká, než mu podáte pastelky. Až budete kojit nebo přebalovat miminko, taky je nebudete moci podat hned, i kdybyste sebevíc chtěla.

• Potřeba relaxace v těhotenství = hlídání staršího dítka

Pokud vaše starší dítko není zvyklé na hlídání od babiček nebo jiné blízké osoby, vřele doporučuju s tím začít už v těhotenství (Nově získaný volný čas využijte k tolik potřebné relaxaci a bytí sama v sobě. Můžete využít i krátkou meditaci, kterou přikládám k ebooku zdarma.). Samozřejmě ne kvůli tomu, abyste se staršího dítěte po porodu miminka co nejčastěji zbavovala. Ale kvůli tomu, aby mělo vaše batole nebo předškolák také možnost vyžití úměrné svému věku. Je to možnost, ne nutnost.

Když je dítě na hlídání zvyklé, snáze se potom rozhoduje, jestli půjde s babičkou na výlet do zoo nebo zůstane s maminkou doma. Sama jsem byla taková opičí matka, nechtěla jsem dceru dávat pryč, aby neměla pocit, že ji po porodu miminka odstrkuju. Bála jsem se, aby se necítila méněcenná a nezačala zbytečně žárlit. Snažila jsem se jí věnovat, co to šlo, ale stejně jsme musely každou společnou činnost neustále přerušovat, protože malý něco potřeboval. Pak mi došlo, že ona si opravdu občas užije nedělenou pozornost a program čistě podle ní, i když to nebude se mnou, ale s jinou jí blízkou osobou. Musela jsem jí pustit, nechat jí vyzrát a poznávat svět také s někým jiným než se mnou. Oběma se nám tím hodně ulevilo.

• Kojení v těhotenství = kojení tandemově

Připravte se na to, že pokud starší dítko během těhotenství kojíte (nebo skončíte krátce před narozením miminka), tak po porodu bude chtít kojit pořád. Tím, že se na to připravíte dopředu, si ušetříte velký šok po porodu. Vaše dítě, které se teď kojí třeba jen na uspání a jinak normálně jí, se prostě začne dožadovat kojení 20x denně. Je to úplně normální. Jednak mu najednou teče spoustu mlíka naprosto bez práce. Jednak chce to, co dostává miminko. A jednak se kojením potřebuje utvrdit, že je to stále váš milovaný kluk nebo holka. Přirozeně tím uvolní napětí, které v něm narostlo s narozením sourozence. Osobně doporučuju to nějaký čas vydržet, kojit prostě tandemově obě děti zároveň, dopřát vašemu staršímu tento regres jak dlouho to jen půjde.

A až toho budete mít plné kecky (o averzi píšu v předchozím článku, při tandemovém kojení je to velmi podobné), můžete se začít se starším domlouvat na omezení dávkování.

Přirozeně zdravé těhotenství vede také k přirozenému mateřství, jehož je tandemové kojení součástí. Takže dnes jsem odbočila od tématu jen maličko 🙂

Příště bude článek o tom, jak si před okolím ustát svoje JINÉ názory na vše (ať už jde o průběh těhotenství, porodní přání nebo třeba výchovu a výživu).