Jak si stát za svým a nenechat se rozhodit

Mateřství, počínaje už těhotenstvím, s sebou nese spoustu konfliktů s okolím. Asi to tak bylo vždy, ale jsem si jistá, že s rozvojem komunikačních technologií, hlavně samozřejmě internetu, je to ještě horší. Radami starších se totiž řídíme ještě méně ochotně než dřívější generace a pro svoje názory a postupy vždy najdeme oporu v článcích na internetu. Máme proto potřebu se za svoje názory bít, zvrátit všechny na svojí stranu nebo alespoň obhájit samy sebe.

Sama jsem s tím mívala ohromný problém. Už v prvním těhotenství jsem dělala spoustu věcí jinak (ačkoli oproti mému dnešnímu já to nebylo absolutně nic). Jako prvorodička jsem byla úplným magnetem pro rady od starších a zkušenějších, jenže tyto rady se kolikrát absolutně neshodovaly s mými názory a plány do budoucna. A je úplně jedno o co konkrétně se jedná – jestli o četnost vyšetření, porod nebo výbavu pro budoucího novorozence… A je taky úplně jedno, že kolikrát byly mé představy opravdu bláhové a skutečnost byla potom poněkud jiná.

Pořád na sobě pracuju, ale ačkoli jsem teď mnohem víc alternativní než kdy dřív, mám kvůli svým postojům a názorům méně konfliktů. Je to asi jednak tím, že už nejsou všichni tak zaskočení, že dělám něco jinak, prostě si zvykli 🙂 Ale hlavně tím, že i já jsem přehodnotila svůj postoj, nejsem tak výbušná a naučila jsem se líp komunikovat svoje názory. Pomohly mi k tomu tyhle 3 věci:

  • Všichni mají nárok na svůj názor, ale to neznamená, že se tím musím řídit.

 Ideální odpověď na nevyžádanou radu je „Hmmm“.

„Víš, že bys měla odpočívat?“ „Hmmm.“

„Prosim tě, hlavně nevěš záclony, ať se neuškrtí na pupeční šňůře.“ „Hmmm.“

„A už bys neměla zvedat Bíbku.“ „Hmmm.“

Pokud je to řečnická otázka typu: „A co budeš dělat, až budeš přenášet?“ nebo „A nebojíš se, že se něco stane?“ tak namísto Hmmm, používám všeříkající pokrčení rameny.

Četla jsem kdysi takovou vtipnou knížku o Angličanovi v Paříži, který úplně trpěl, když na jakoukoli výtku nebo otázku Francouzi jenom pokrčili rameny. (Mimochodem, ta knížka se jmenuje Merde! Rok v Paříži, napsal jí Stephen Clarke a je vážně vtipná.) No a přesně tohle vystihující pokrčení rameny jsem začala používat a je to boží. Lepší než hádání se a vysvětlování. Oni o to vysvětlování stejně nestojí 😉

  • Kritizování mých postojů nevypovídá nic o mně, ale pouze o nich

Nejsem nucená se nikomu obhajovat. A když mě někdo kritizuje nebo se mě pokouší zastrašit, tak to nevypovídá nic o mně, ale vždycky pouze o nich. Nemusím na to reagovat ani jediným slovem, protože do toho nechci vkládat energii. Tvořím si svojí realitu tím, že vkládám energii do toho, co chci sama rozvíjet, a to rozhodně není kritika mé osoby. Tak si prostě kolem sebe postavím pomyslné zrcadlo, které odráží výtky místo mě a já mlčím.

  • Ne, děkuji.

Tohle je velká lekce asertivity. Týká se zejména odmítání nechtěných vyšetření u lékaře. Sama jsem v sobě měla hluboce zakořeněnou úctu k autoritám a bílým plášťům obzvlášť. Dokud jsem se nenaučila, že všichni jsme lidi s vlastním názorem, všichni děláme chyby, všichni jsme zodpovědní pouze sami za sebe a o svém těle si rozhodujeme vždycky jen my sami.

Pokud něco nechci, tak si to nenechám dělat. Ať se jedná o patnáctý ultrazvuk nebo vnitřní vyšetření, prostě „Děkuji, nechci“. Na případné zastrašovaní se hodí výše uvedené body 1 a 2. Na otázku „A proč?“ se zase hodí menší modifikace bodu 3, a to „Protože nechci“. Pokud se začnete obhajovat a vysvětlovat svoje postoje, tak si pravděpodobně jen naběhnete na smeč, a to asi nechcete. (Pokud chcete otevřít diskuzi, je mnohem výhodnější být tazatelem a nechat druhého ať obhájí svoje postupy.)

Opravdu není nutné mít každý svůj postoj podložený odbornými články a studiemi. Opravdu si můžete dovolit něco prostě jen „chtít“ nebo „nechtít“.

Jde totiž jen o Vás. Vy si tvoříte svojí vlastní realitu!

Nechcete se přít? Nenechte se tedy vtáhnout do konfliktu. Nechcete si nechat poradit? Tak neposlouchejte.

Nevím už, který mudrc řekl, že Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Je to pravda. Důležité je totiž být pravdivý hlavně sám k sobě. Ostatní se tomu buď přizpůsobí nebo ne. To je zase jejich volba.

A teď mě napadlo, že možná těch konfliktů ubylo i díky tomu, že díky těmto třem bodům působím sebevědoměji. Ať je to čím je to, je to celkem fajn. Vyzkoušejte to, uleví se Vám.

 

Martina Hetešová
Mou vášní jsou už několik let přirozené porody a přirozené těhotenství, a proto radím ženám jak prožít přirozeně zdravé těhotenství jako cestu ke krásnému porodu. Můj příběh si můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Zbavte se konečně svých nevolností!

    V těhotenství opravdu nemusíte zvracet. Chcete vědět jak na to? Stáhněte si EBOOK ZDARMA!

  • Zkuste relaxovat vymalováváním a zároveň vkládat do Vaší mysli pozitivní afirmaci. Stáhněte si ZDARMA mojí malovanou afirmaci!

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky